pátek 29. dubna 2011

Pomoc hlodajícímu červíčkovi..

..protože už jsem téměř šťastný majitel..(moje vlastní cesta s dvoukilovým balíkem a následný box opening=krabicootvírání, mě čekají už/až v pondělí)..tak jsem celkem v klidu. A to, že se někdo "chytil" a vrtá se teď v obrázcích mě velmi těší.. a protože obrázky nejsou všechno přidávám své totálně nejoblíbenější video.
Majitelé, kteří umí své miláčky "rozhýbat" jim říkají "stop motion" a ono se tomu tak říká všude ve všem, co se dá "rozhýbat"..:-) Toto stop motion je naneštěstí autorčino jediné, což je obrovská škoda, jak budete mít tu čest shlédnout.
Jinak kromě úžasné hudby a všeho toho, sledujte i prstíky téhle panenky. Jsou v podstatě jako vaše. Mají všechny klouby..(a Hiroko už taky na jedny takové začíná šetřit). Standart je panenka bez kloubovatých prstíků..(i když je pravda, že těmi je největší práce..:-)) A teď už konec řečí a hurá na video..:-)

úterý 26. dubna 2011

Svatby a jiné neřesti..

..mám toho plné kecky.
Co to zase je tohle to! Hádky? Jo, fakt? Ještě včera samé "ťuťuťuňuňuňu"..a dneska po sobě hulákaj. NESNÁŠÍM to. Strašně moc. Vždycky je mi zle a zle a zle.. Co se stalo? Doprčic, pak se má člověk na něco soustředit.
A čím to, že se lidé v tak úžasným vztahu hádají? Navíc dnes oprávněně bezdůvodně. Nedůvěra, obviňování.
Ale já VÍM čím to je! Minulý rok měl čtyřicet táta a hádali se úplně stejně. Pocit, že už jste staří, nejste krásní a váš protějšek vás nemá rád.. bleh bleh a ještě jednou bleh! Tlachy, kecy, blbiny! Ale jo, ať se třeba pokoušou! Hlavně, že si to pěkně vyříkaj. Ale stejně to nenávidím. A vždycky, když tuším, tak nemůžu usnout a neusnu do té doby než se nepráskne dveřma..(dvakrát, pronásledování..) a přesně vím, že ani moje sestra nemůže usnout, protože je stejná jako já.
A tak si kňučíme pod peřinou, každá ve svým pokoji.
A nevím, jak ségra, ale já si vždycky říkám, jaktože, když jsem byla malé děcko, nic z toho jsem neslyšela. Předtím se přece taky museli hádat. Hm? Nebo ne? Předtím byl jejich vztah krásný harmonický a všichni jsme byli jako v pohádce..? To asi těžko. (a čím dál víc přemýšlím nad tím, jak krásný bylo žít, ale ŽÍT sama pro sebe, žádné volby, politici, krize, hádky..)
Achjoo... proč jsou k sobě lidi TAKOVÝ!

A proč svatby? No tohle se k tomu kníkacímu článku zase až tak nehodí, ale v podstatě je to úplně na stejné brdo a novomanželé pak dopadnou většinou tak jako ti moji rodičové..(zpestřování života hádkami?!)

A to jsme si tak se sestřičkou jeli z Kauflandu..(mně se se sestrou jezdí nejlíp, když sedí vedle mně v autě, tak div nevrním blahem.., ale to ona nesmí vědět! By si moc myslela.).. na křižovatce červená a ti co mají zelenou mají auta ověnčená bílíma pentlema a troubjej jak vzteklý.. a je jich TOLIK..! A to troubení je hrozně otravný a s tou mojí sestřičkou to začíná šít. Projedeme jednu křižovatku a stavíme na druhé..
...a svatebčané troubí jako šílení. V té chvíli už s mým spolujezdcem šijou čerti a praví: "Ježiš, tak zatrub taky!".. Já jakožto slušné děvče se pochichtávám, jak by se asi lidé z troubících plechovek tvářili, ale jinak nic. A to už můj "spoluřidič" nevydrží a mačká na klakson. Ohlížíme se na paní z vedletroubícího auta, dívá se na naše vytlemený obličeje dost divně. Uch zelenáá! Myslím, že se mi začoudilo od  gum, jak jsem rychle vyrazila..:-D
A tak to bylo!

pondělí 25. dubna 2011

Čekání..

..je věc nesnesitelná. Jenže mně většinou nic nechodí. To jen sestře chodí krabice. A já pak nadšeně hopsám kolem nich (asi jsem krabicovej závislák, z každé krabice mám TAKOVOUHLE radost, ať už je v ní cokoliv..:D), protože vím, že nemůžu, ale tolik chci!... A teď příjde krabice i mně!
Čekám na ni už od konce února a trpím!.. Čím víc jsem se těšila, ti déle to trvalo. Pak mi byla napsána omluva, že pán, který kreslil Lawrimu (Vavřincovi, ponašemu) ksichtíček onemocněl, ale že teda už je zdráv, práci dodělá a Lawriho do tří dnů pošlou. Doufala, jsem že mi dojde aspoň do té doby než půjdu na svaťák, ale ono ne!.. On už je totiž v ČR na celnici. A pokud se zadaří tak ho mám už tento týden doma (respektive, pokud si s ním na celnici taky nebudou chtít pohrát)! Chci ho! Čekám už vážně dlouho. Myslela jsem, že procestovl celou Čínu..,ale on jí jen tak profičel, tak nevím, co mi bude při našem setkání vyprávět. Ale těším se. Těším se, až se spolu pomuchláme, vyrazíme si do Čajky na seznamovací večírek a užijeme si spolu světa..^^
Ehm..možná bych vám sem hodila i Lawriho vzezření, jenomže, to je vpravdě matoucí. Můj chlapeček nebude vůbec jako ten na obrázku, můj chlapeček bude charismatický dlouhovlasý princ.. A bude ještě nějakou dobu běhat nahatý..,ale co.. On má úžasné tělíčko, takže se určitě rád pochlubí všem kolemjdoucím..
Juchů... ať už je DOMA!..:-)

sobota 23. dubna 2011

Kuk!

Knock, Knock :-)

poněvádž do mě jedno nejmenované telátko (co nejmenované, Hiro je to xD) pořád rejpe, ať tu taky něco napíšu, tak jsem se konečně dokopala k těmhle řádkům...prvně bych se mohla představit, že....takžeee....*vzorně se postaví* Dobrý den. Jsem Nini, telátko druhé kategorie, speciální druh telecí koňo-králík, toť silně ohrožený druh (k spočítání jeho populace na světě by vám jistě stačili ruce a nohy byste mohli nechat doma). Při jeho narození totiž musí být hvězdy v tak šíleném uspořádání, že se jim to podaří jen tehdy, když jedna z nich při seskupování zakopne, shodí tu druhou, ta mírně vychýlí třetí a deset dalších z toho získá záchvat smíchu. K tomu musí měsíc být v přátelské náladě a slunce vyhrožovat stávkou. Jenže to vše se musí odehrát neplánovaně a právě v té jedné sekundě narození. Patříte taky mezi tyto šťastlivce? AHOOJ! xDxD
Takže to by bylo představení. Mimochodem má lokace je v zemi dálné Ostravské, ale velmi často jsem k uvidění i v malebném městečku Krnovském. Jak už tady má telecí kolegyně uvedla jsem nejspíš budoucí zaměstnanec ústavu pro týrání mládeže. Tedy alespoň studuji pajdák, ale větry světa jsou velmi nevyspitatelné. Uvidíme jaké vlohy máme k tomuto řemeslu.
To bychom měli. Teď by to chtělo nějaký hezký závěr co? Hmm...vtipem se prý nic nezkazí (ale to by je musel taky někdo umět vyprávět)

Potká dinosaurus žirafu a dají se do rozhovoru. Po chvilce se žirafa jen tak mezi řeči zeptá: "A už si tě Noe přidal do přátel na FB?" "Ne." "Ty máš ale smůlu."

Chachaa... xDxD Mno nic... ještě rozšíříme řady telátek

A je to ;-) tedy pac@pusu Nini

PS: zdali jsme objevili nějakou pravopisnou chybu, vězte, že Nini ji jistě zamýšlela, a jestli přece jen ne, chyba bude určitě na vašich přijímačích xDxD

pátek 22. dubna 2011

Seremedy.. (takhle to zní divně.. sere-medy..:D:D)

..ehm, ale slušně.
Seremedy jsou švédská Visual kei skupina (Visual kei je všude). Moc jsem se toho o nich nikde nedočetla a písničky mají zhruba tři. Z nějakého nepochopitelného důvodu je lidé často dávají do kontrastu s Tokio Hotel. ?? Tomu moc nechňápu.

Ale proč tedy o nich píšu. Yohio (totiž člen, kvůli kterému jsem se vlastně dostala až na poslech písniček) spolupracoval s Dadou (Velvet Eden) a protože poctivě sleduji bestiální twitter, tak jsem se  k němu tak nějak dostala přes "zkratku".. "svedatko, co na Evropana vypada moc dobre a navic mu je asi 15-16"..
Pak se nepodívejte.
Čekala jsem COKOLIV, dobrá téměř cokoliv, ale tohle mi vyrazilo dech.
Zhruba šestnáctiletý "princeznovský" chlapeček..^^

Dostala jsem se i na nějaké kraťounké ukázky jeho "kytarového nadání".. a nějaké "backstage".. když mluvil zakrýval si pusinku. Netuším proč, asi abychom neviděli jak se uculuje. Možná má pocit, že mu úcul nesluší. Nevím. Každopádně vás mohu oblažit ještě alespoň jednou jejich písní. Nějaká super novinka, která pravděpodobně dostane i své vlastní PV. Uvidíme.. Budu je sledovat.

Hňa, právě jsem se dočetla, že minimálně dva členové mají pěkné vztahy s j-rockery. Taky už si zahráli na několika konech (Japonsko) a mají mít nějaké J-tour..nejsem si jistá jestli jsem to úplně pobrala.
A nadšení fandové (kterých je teď snad 6.000, z čehož mají radost) už učinili i pokus o párování. Jo tomu se asi kluci nevyhnou.
A toto je ta jejich..(Bulletproof Roulette)


Fascinuje mě zpěvákova brada. 

středa 20. dubna 2011

Za hranicí..

..ale tentokráte to nebyla moje hranice. Já jsem nechrochtala a nesupěla a nenechala se táhnout do kopce aneb výletování s pejsáčkem.. :-)

Takhle moc krásně bylo, každej druhej strom (třešně všechno) kvetl, krása.
Dneska bylo krásně, ale ne jen krásně, ale tak krásně, že by byla škoda sedět u učení a zírat do střešního okna, jak nádherně modrá je venku obloha. A tak jsem sbalila piškotky, kapesníčky, mobil (protože jinak by mě asi z domu ani nepustili), vodítko a mohlo se vyrazit..
Bylo to tak zvláštně príma. Občas jsem se chytla, jak bezmyšlenkovitě zírám Bertovi na zadek.. a nebo za tlapky. Což mi připomíná, jak strašně nesnáší být pozadu, chodí buď vedle mně nebo přede mnou. Ale taky jsem koukala po okolí, což se musí vzhledem k výskytu srnčího v našem nejbližším okolí.Člověka to příjemně unavilo, ale moji černou příšeru to pěkně rozdovádělo. Dali jsme si několik desítek minut lekce "hrabeme s Bertem". Tentokrát jsem ho ani nemusela moc přemlouvat, že už bychom třeba jako mohli jít. Pěkně ho to vyřídilo, několikrát se zakuckal a už toho měl asi taky plný kecky.

Pan hrabal, bez hlavy..:D Tak moc hluboko se prokopal a prokopal by se ještě hlouběji, kdyby si pak nenarazil čumáček, při pokusu o sklonění se ještě aspoň o kousek níž..:-D
Hm, přiznávám, že toto byl další pokus dostat se až k přehrádce u Malína, ale znovu vyšel dost naprázdno. Možná za to mohl traktor, co na nás troubil a mě dost vyšokoval..(já vím že není vůbec pěkný jít napříč osetým polem, ale kurňa, komu by se to chtělo v takovým horku obcházet, když to může říznout rovnou a dostat se tak dřív do stínku). A pak srny, takové menší stádečko, jsme zahlídli prchat těsně po tom, co jsem rozhodla, že teda radši půjdeme domů. Hlídací srnka nás pěkně dlouho sledovala a pak taky vzala kopýtka a prchla.A navíc, to moje prasátko už chrochtalo z posledního. Takovou radost z návratu domů pěkně dlouho neměl..:-D Jindy má spíš tendence vrtět ocáskem (i když on vždycky vrtí celým tělem) s šibalským kukučem "a co podnikem teď?".. tentokrát byl rád, že si vyskočil na boudu a mohl složit své staré kosti k odpolední siestě... a já vlastně taky. Chodit v pohorkách v takhle krásným počasí je skoro smrtící..:-D
Prostě krásná hodinka a půl.. (ten můj staroch by vydržel i víc, kdyby se co chvilku nesnažil načapat rejsky..:-D Ale odolejte tomu, když váš táta byl loveckej pes..)

pondělí 18. dubna 2011

Ne vždycky jsou telátka veselá..

..dneska přifičela teta až z Krkonoš a vzala sebou i téměř celou svoji rodinu. Zábava se pěkně rozjela a vlastně to vypadalo na príma večer. A to jsem jen poslouchala zvuky zvenčí protože práce do školy je práce do školy, prostě, s tím člověk nemá šanci hnout..
Jenomže před chviličkou se nám opilé děvčátko svezlo na gauč.
Tatínek ji udolal..(a bodejď by ne, když spolu stáhly 0,7 slivovice).. jenže to by bylo ještě dobré, až na to, že ona má ufňukanou. Jenomže taky není ufňukaná jako ufňukaná. Ono děvčátko totiž mělo jákýsik podezřelý vztah a teďka to oplakává (a asi ne proto, že by se jí po něm stýskalo). Sem tam se ozve zděšený výkřik.
Mám z toho divný pocit.
A musím to někam napsat, někomu to nepřímo říct, protože tohle kňučení je takovým podivným způsobem zraňující.
Asi jsem právě pochopila, proč je dobré vést si deník.

čtvrtek 14. dubna 2011

Nádherná Nora

.. ale než začnu. Tohle původně nebylo v plánu, ale člověk příjde ze školy..
Už po cestě domů cítí hnusnej smrad (jak teď prší, tak všichni topí..), zlobí se, kdo zas topil čím. Pak příjde domů, nadšeně rozrazí dveře a vidí dvě šokované ženy (maminku a sestřičku) a venku na lehkým deštíčku a ve větru vidí tatínka s konvicí v ruce, jak zalívá dřevěnou terasu (prvně ho napadne, že tatínek už zešílel z práce) v pozadí stojí plastový kyblík. No, teda, v pozadí stojí půlka plastovýho kyblíku s popelem a na krbu chudinka zkroucená plastová lopatkbva.
Prý: "Vyčistila jsem krb a vůbec to nebylo žhavý a pak to venku začalo hořet." Heh, zázraky se dějí. :-D

A teď pěkně zpět, dokud si to tak krásně pamatuji.
Včera, byla středa. A protože některé středy má Gymnázium u nás v Šumperku vyhrazené divadlo (většinou bývá hrozně plno) i tentokrát jsme zamířili tímto směrem. Já sice nejsem kdovíjak velký milovník kultůry, ale protože měla mít moje milená herečka, Bohdana Pavlíková (kterou jste mohli zahlédnout dokonce i v televizi), hlavní roli, tudíž roli Nory, musela jsem tam být!
Takže teď už víme, že Noru hrála Bohdana, Torvalda se ujal hostující herec Luboš Veselý (měl hrát i v Ulici, říkala teta Maruška).. pokud máte zájem o další jména popřípadě fotky, tudíž zde.

Začátek byl trošku nervózní. Zdálo se mi, že Bohdanka dost přehrává a že má trochu strach. Ale možná, to bylo tím, že stála vedla pana Veselého, nevím. Každopádně jakmile se rozjela byla k nezastavení, kouzelná a krásná. Během hry se jim podařilo hned několik gagů, třeba když Bohdana nedopatřením hodila pomeranče i plastovou misku až do první řady a tu plastovou mísu dokonce rozbila. :-D Ale zachovala se úžasně a když jí slečna z první řady misku podala pěkně poděkovala. Jako malá holčička, ještě pukrlátko.
Bohdana hrála úžasně. A to neříkám proto, že jsem zaujatá! Ona umí "jiskřit" a "zářit" stačí jí jediný pohled a všechno je jak si ona přeje. Umí udělat jakýkoliv úsměv, má úžasný hlas a její Nora se vyvinula. Od naivního kuřátka k dospělé ženě. Udělala to tak, že jsem vlastně byla na konci dost překvapená, jak dokázala Noru "dospět" během dvou hodin.
Torvald byl taky nepochopitelně úžasný, ale svým stylem. Proti samotnému herci nic nemám, ale z Torvalda jsem vážně pěnila. Chovat se k Noře jako k majetku. Občas jsem si říkala, jak si takový chlap vůbec zaslouží takovouhle ženu a vůbec mi nedocházelo, že sedím v divadle.
Ač nerada musím přiznat, že si slušeli. :-)
Přemýšlím (už dost dlouho), že jim zakňučím o tom, jak všichni byli kouzelní.

A pak se stala ještě jedna rozkošná věc. Kateřinka měla jet domů 19:40 (to jí odjížděl vlak) a divadlo skončilo 19:36. A Kateřinka udělala: "Sááákra."  A bylo to tak úžasné, že se musím uculit i teď.
A ukradla jsem "dopis", rekvizitu z divadla. Jsem ostuda ostudná, ale já jsem musela! Sahala na něj, jak Bohdana, tak Olinka Kaštická (další úžasná herečka, třeba jako Edit Piaf!) a i pan Veselý. Parádička.
Divadlo, za rok nasledanou..:-) (Doufám!)

pondělí 11. dubna 2011

Bwahahaaa..

Sbohem a nashledanou.
Včera mi na blog.cz praskly nervy. Krásná.cz, sekání...pořád mě to odhlašuje. Nene! Tohle už dál nehodlám snášet, chci, aby si mě mé stránky hýčkaly!
Tudíž odcházím do lepších vod a prostor společně se svým milovaným teletem (má drahá Nini..♥). Telecí království..♥
Nashledanou a mějte se krásně..:-)
Vaše Hiroko.. :-)

Tele a (nebo "X") děti..

Tohle tele..*ukazuje na sebe* ..s dětmi nijak extra nekamarádí. To tohle tele.. *rýpne kopýtkem do spoluetelátka, slečny Niniel* ..je pravděpodobně miluje natolik, že je ochotno pořídit si kýbl. Na nervy..(to strašně ráda říká naše angličtinářka.., prý si máme k tý maturitě všichni koupit kyblík/kýbl/lavór..etc. na nervy..:-D) A má tudíž můj neskonalý obdiv. Stejně jako všichni budoucí a nadšení kantoři.

Ale abyste si nemysleli, že jsem.., ale co já vím, co si myslíte. Každopádně přeci jen existuje JEDNO děťátko, které naprosto oddaně miluji, nechám se jím krmit a chci si ho vzít. Když o tom tak přemýšlím, chtěla jsem si vzít ještě Ráďu, ale ten už není mimino. To už je skoro teenager. :-D To dítě se jmenuje Matyáš a je to třetí děťátko mé tety (=můžu si ho vzít!..:-D). Momentálně má dvě mamky, jen tak, abyste rozuměli, on říká "mami" i svojí ségře, a bráchu.
Po třech měsících, co jsme se neviděli, jsem myslela, že už to třeba bude dobrý, ale to teda zatraceně nebylo! On má tak roztomilý ksichtík a umí dělat dost vyzývavé obličeje, voní, breptá a je prostě tolik kouzelný! Umí všechny typy dětských hubiček (štípaná! tu dostal tatínek nejvíckrát..:-D Matymu se asi líbí, když ho někdo "škrábe" na tlamičce.. uch, s takovou si mě nevezme..) a pusinky rozdává na všechny strany (dokonce i moje sestřička, zapřísáhlý NElíbač, hned špulila rty, aby taky jednu dostala). Jeho nejoblíbenější slovo je "ještě"..:-D

Já děti nemám moc ráda. Mám je ráda z dálky, když se můžu dívat, jak se kočkují, já nevím, třeba na hřišti, jak jezdí na kolotočích, ale starat se o ně? Ne! Ani nápad, jediné dítě, které jsem ochotna vzít do náruče, pomuchlat a dělat mu třeba i podušku je můj kouzelný chlapeček, Matyášek..(s neobyčejným jménem, co ho asi čeká?)
Což mi připomíná, že on si ze mě podušku dělá dost rád. To si tak člověk (tele) sedí kousek za ním a dlábí se brámbůrkama (nebo lentilkama, co už se pořádně oválely babičce po koberci) a on promyšleně couvne. Jeden krůček, druhej krůček a hačí, sestřence rovnou do klína.. To dítě mě zničí!..
Bože, připadám si jako šílený úchyla, je mu tady rok a půl. Ale podezřívám ho, on totiž určitě VÍ!.. a testuje, co vydržím..
Kopejtko..*tele, co se děsně těší na sobotu, protože to svoje koťátko zase uvidí..♥*



Calf by ~WasARealGirl on deviantART
Tohle je prostě totálně kouzelné..^^ *vzpomínky na dětství a rození telátek*

neděle 10. dubna 2011

Čest telecímu..

Mám na ruce bouli, protože jsem tele.
Umývání koupelny prostě pro telata není. Telata potřebují prostor, aby se neomlacovala o rohy nestrkala ruce, já nevím, třeba pod to plastový, těžký prkýnko na záchodě, co když padá, má sílu asi tak tří prasat a div vám nepřerazí ruku. Věřte mi, bolí to jak čert. Aha, tady Tele se hlásí. Jako bych si to prkýnko hloupý na tu ruku hodila záměrně. Cožpak já můžu za to, vlastně tele.
Mám tu bouličku tak hloupě! Někde nad zápěstím a mezi palcem a ukazováčkem, takže mě to bolí, když chci držet tužku/pero/barevnou fixu...(radši jsem zkusila všechno, co kdyby náhodou).
Ale. Třeba se z toho vyspím.že jsem to tam potřebovala umýt? A ono se zrovna v té chvíli rozhodne, že se mu nahoře už dělá špatně a že tudíž chce dolů. Náhodičky, telecí bolístky.

Au, myslela jsem, že jsem o tu svoji tlapku vážně přišla. Musela jsem si ji pořádně držet, kdyby náhodou fakt byla amputovaná. A pak, že ženský mají vyšší práh bolesti. BLBOST! Ale já jsem

pondělí 4. dubna 2011

Češeme..:D

(nesnáším vybírání rubrik..., k čemu to?)

Hřeben mu moc nevoní..(a klidně se přiznám, ani já moc česání zrovna nemiluji, nevím proč, prostě mi to příjde jako protivná ranní činnost..)

Je to zvláštní. Všude se píše, jak "když si štěně naučíte od malička", ale na našeho psa se to asi zase až tak nevztahuje. O malička jsme ho česali, ale pak se v něm cosi zlomilo. Přišlo vrčení na kartáč, zoufalý třas při česání. Já se klidně přiznám, že svého psa miluji a nevidím vůbec ráda, když má z čehokoliv hrůzu.. (hrozně bylo, ikdyž jsme poprvé zkoušeli nylonovej náhubek..) Takže se česání omezilo na úžasnou nulu, která mu vyhovuje v případě, že mu někdo pořádně srst "prohladí".. já s tím nemám problém, vrtám se mu pořád v kožichu, ale letos na to prostě nemám čas. Nemám celou hodinu na to, abychom spolu mohli posedět/poležet a vyhladit se do blaženosti. Hrozně mě to mrzí, protože je to tak úžasně príma činnost.
No, ale tím pádem se nám vrací kartáč. Myslela jsem is, že mně sežere, hnedjakmile mu s tou věcičkou vjedu do kožichu, ale zase až tak strašný to nebylo. Sice jsem se dlouho domlouvali, než se mi podařilo usadit ho a nasledně uložit, tak, abych ho mohlra pročísnout, ale zadařilo se nám. Prvně mi sice nevěřil, ale nakonec to dopadlo tak úžasně, že přemýšlím o celoročním česání, který mé ruce vyhovuje a o trošku víc..:D:D
Vlastně teď, když o tom tak přemýšlím, nejsem si jistá, jestli mě vůbec potom ještě vnímal, měla jsem pro něj nachystanou dobrotu, takže.. ehm..
Možná to nebyl zase až takový úspěch..xD

No a teď se zase vrhnu mezi obojživelníky..
Hiroko